Poslanci Evropského parlamentu se shodli na zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory, který má platit od roku 2035. Co si o tom myslíte?
Někdo by měl politiky, kteří sídlí v té bruselsko-štrasburské slonovinové věži bez oken, vyvést ven, aby se podívali do očí lidem a realitě, kam Evropu přivedli. Zákaz spalovacích motorů je pouze poslední z kapek, kterými vedou náš kontinent od deseti k pěti. Zatímco lidé mají čím dál víc hluboko do kapes, vrchnost vymýšlí další a další nesmysly, aby to bylo ještě horší.
Na druhou stranu mnohé překvapilo, že zákaz aut se spalovacími motory byla jediná věc, na které se Evropský parlament dokázal shodnout. Další opatření z balíčku zvaného Green Deal tak zatím spadla po stůl. Svědčí to podle vás o změnu kurzu v EU?
Oni i ti největší blázni, kteří v Bruselu vymýšlejí ty největší šílenosti, občas narazí. Ale žádné iluze, že by je to snad mohlo vést nějakému prozření či zmoudření, si opravdu nedělám. Bohužel.
Úřednické a školské odbory vstoupily do stávkové pohotovosti. A zřejmě se k nim postupně přidají i další odboráři, protože se s vládou zatím nedohodli na růstu platů ve veřejné sféře. Kabinet však mluví o zbytečném gestu. Rozhodli se odboráři správně, nebo v tom vidíte pouze předvolební taktiku odborového předáka Josefa Středuly?
Na jednu stranu se odborům nedivím, že protestují, respektive, že hájí zájmy svých členů. Na druhou stranu je to ale dosti tragikomické. Odbory státních zaměstnanců, placených z našich daní, protestují proti politikům, kteří jsou rovněž placení z našich daní. To vše za situace, kdy průměrný plat ve státním sektoru je o dost vyšší než průměrný plat v sektoru soukromém, který ovšem celou tuto legraci platí. Že aktivita odborů může také souviset s prezidentskou kandidaturou předáka Středuly, vůbec nevylučuji. Ba naopak.
Ministerstvo vnitra připravilo první verzi zákona proti šíření dezinformací, která mimo jiné počítá s blokováním serverů či s omezováním falešných zpráv na internetu. Potřebuje Česká republika takový nový zákon?
Česká republika má ve své ústavě vepsánu svobodu projevu. To je úplně vše, co je třeba pro odpověď na vaši otázku vědět. Boj Fialovy vlády proti dezinformacím není ve skutečnosti nic jiného než potlačování jiných názorů, jinými slovy nezákonné pošlapávání ústavou zaručených občanských svobod.
„Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.“ Přesně takhle se to píše v Listině základních práv a svobod, jež je součástí Ústavy ČR.
Ano, svobodu slova lze omezit zákonem, ale musejí k tomu být opravdové důvody, kupříkladu válečný stav. Naše země ale v žádné válce není. Fialova vláda bohužel dělá vše pro to, aby nás do ní zavlekla. Je potřeba to stále opakovat: Cenzurou se nikdy nehájí pravda proti lži, ale vždy lež proti pravdě.
Radovan Vávra v minulých dnech rozvířil debatu o tom, že SUV auta by měla mít zakázaný vjezd do měst. Je to podle vás správná úvaha?
Na tyhle pokrokářské sociální inženýry, ať už se rekrutují z poblázněných politických neziskovek či z řad přemoudřelých bývalých bankéřů – žijících v představě, že jejich naditá peněženka je opravňuje vymýšlet a kázat ostatním, co mohou a co ne –, je potřeba hodit síť. Takže, není to správná úvaha. A každého, kdo sahá na cizí majetek, byť je to pouze ventilek pneumatiky, je třeba volat k odpovědnosti.
Podle vládního návrhu zákona by ředitelé škol měli přednostně přijímat ukrajinské děti do běžných tříd s českými dětmi. Pokud by pro běžence nebylo místo, mohla by pro ně škola zřídit i samostatnou třídu. Podpořila byste toto řešení?
Já opravdu nemám vůbec nic proti tomu, že pomáháme lidem v nouzi, v tomto případě válečným uprchlíkům, s čímž samozřejmě také souvisí, že ukrajinské děti je potřeba někde umístit a zapojit do školní výuky. Nicméně ne inkludovat (!) do běžných tříd, kde už teď třetina dětí disponuje nějakým handicapem! A problém mám navíc se slovíčkem „přednostně“. Obecně mám také problém s šíří naší otevřené náruče, neboť právě toho někteří utečenci zneužívají. Opět na úkor našich lidí.
Velkým problémem jsou stále rostoucí ceny energií. Vláda chce nejpozději v srpnu spustit speciální energetický tarif na elektřinu a plyn, který bude určen pro sociální slabé domácnosti i některé firmy. Pomůže to přibrzdit inflační spirálu?
Opět pouze kosmetické řešení! Vláda namísto skutečně systémového řešení, tedy namísto odstranění příčin, s maličkým minimaxem hasí následky, a ještě jen a pouze někde a jen pro někoho. Obávám se, že tyhle recepty fungovat nebudou, protože ani nemůžou.
V Poslanecké sněmovně už leží návrh zákona, který by umožňoval manželství osob stejného pohlaví. A jak se zdá, získává podporu také u většiny vládních poslanců. Jak byste se k tomuto zákonu postavila vy?
Náš postoj k téhle legislativní iniciativě naprosto přesně shrnul můj kolega z Trikolory, místopředseda Petr Štěpánek. S dovolením si jeho věty vypůjčím: „Naši bojovní homosexualisté, prosím neplést s normálními homosexuály, by měli být trochu tolerantnější. Pokud jim jde skutečně o práva homosexuálů, pak stačí provést drobnou opravu zákona o registrovaném partnerství. V okamžiku, kdy se vlamují do manželství, což je ovšem staletími prověřená instituce definující soužití muže a ženy za účelem plození a výchovy dětí, jinými slovy za účelem zachování rodu, prozrazují na sebe, že víc než o práva homosexuálů jim jde o vyvolávání dalších konfliktů ve společnosti. Takže ono je to ve skutečnosti úplně obráceně. Většinová společnost je k homosexuálům dostatečně tolerantní už dávno. Teď je naopak řada na ideolozích homosexualismu. A znovu prosím neplést homosexualitu coby sexuální orientaci s homosexualismem coby politickou ideologií.“
Velká Británie se pustila do velkého experimentu, v rámci kterého více než 3300 zaměstnanců přibližně 70 britských firem bude následujících šest měsíců pracovat jen čtyři dny v týdnu za dosavadní mzdu. Podobné snahy se objevují také v dalších zemích. Čeká nás, podle vás, taková budoucnost?
Ano, je to možné. Lidí je mnoho, automatizace je stále na postupu, práce ubývá. Více volného času ale pro změnu vytváří větší poptávku po službách nejrůznějšího druhu. Teď ale jde také o to, zda na ty služby budeme mít peníze. Sama jsem zvědavá na výsledky podobného experimentu.
V minulých týdnech jste objela takřka celou republiku. Jak se daří Trikoloře v regionech? A jaké ambice máte pro nadcházející komunální a senátní volby v kontextu posledních předvolebních průzkumů?
Po sněmovních volbách si Trikolora musela vyřešit svoje vnitřní problémy a pnutí. Mělo to za následek, že na přelomu roku jsme úplně vymizeli z průzkumů volebních preferencí. Ale už jsme zpátky, zkonsolidovaní a odhodlaní dál bránit normální svět a bojovat za principy, na kterých Trikolora vznikla a kterým bytostně věřím a vždy je budu hájit. Nadále ctíme naše národní tradice, konzervativní společenské hodnoty a v ekonomice volnou soutěž, a naopak co nejméně byrokracie.
Ta tři procenta, okolo kterých naše preference oscilují, ale nejsou důvodem k žádným oslavám, nýbrž pobídkou k další práci. Pro komunální volby mají naše místní organizace zcela volnou ruku, do jakých spojenectví půjdou. V řadě měst vytváříme společné kandidátky s SPD. A věřím, že uspějeme. Lidé začínají otevírat oči a vnímat realitu a pravdu v celé její nahotě.
Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.