Přirovnání, z něhož mrazí. Lídr Trikolory o Fialovi a jeho vládě

Místopředseda Trikolory Josef Sláma si s vládou Petra Fialy servítky nebere. Počínání premiéra dokonce přirovnal ke známému podporovateli sovětské invaze a ideologu KSC Vasilu Bil’akovi. „Já bych Fialovi sice nepřál být vedle Vasila Bil’aka či Emanuela Moravce, ale dějiny se ovšem s odstupem času neptají, jestli zrazoval s Moskvou, Berlínem, Bruselem či Washingtonem, prostě pro historii bude ten, který nehájil dostatečně svůj národ a jeho zájmy,“ říká v rozhovoru Josef Sláma, podle kterého by vláda měla padnout více na základě své neschopnosti, nikoliv že nějaký náměstek primátora hlavního města Prahy „se patrně zbláznil“. „STAN je parazit české politiky, všichni to víme. Všechny tyto neideologické, amorfní, jasně politicky nedefinované uskupení beru jako velké zlo a je třeba politiku od nich očistit,“ uvedl Sláma.

Česká republika převzala předsednictví v Radě Evropské unie. Co si od tohoto půlroku, během kterého bude naše země „šéfovat“ Evropské unii, slibujete?

České předsednictví – či lépe řečeno předsednictví jako takové – je nebývale přeceňováno. Celá Evropa trpí v mnoha ohledech statutem quo. Takže žádná očekávání nemám, kromě chvástání a PR pana premiéra Fialy, na které jsme si tak nějak již zvykli, které je trapné a směšné. Jelikož tak zoufalou vládu si většina národa nepamatuje.

Jak se zdá, nová vláda Petra Fialy posílila mezinárodní reputaci České republiky v zahraničí. Patrné to bylo obzvláště po vypuknutí války na Ukrajině. Myslíte si, že toho teď kabinet dokáže využít k prosazení českých národních zájmů během našeho předsednictví?

Tak to se opravdu jen zdá, jelikož nám to chce někdo namluvit, vláda, média, některé neziskovky… Naše chování k válce na Ukrajině je nezodpovědné. Je tam skloubeno teatrální antiruství, kýčovitý pseudomoralismus a absolutní nezodpovědnost vůči vlastnímu národu. Když se koukneme dál než za humna, tak pitomě se v tomto konfliktu většina zemí nechová.

Fialova vláda a národní zájem… pro Fialu žádný národní zájem neexistuje. On je takovým Vasilem Biľakem naruby. Myslím, že když brzy neskončí, tak do dějin vstoupí jako záporná postava. Já bych mu sice nepřál být vedle Vasila Biľaka či Emanuela Moravce, ale dějiny se ovšem s odstupem času neptají, jestli zrazoval s Moskvou, Berlínem, Bruselem či Washingtonem, prostě pro historii bude ten, který nehájil dostatečně svůj národ a jeho zájmy.

Když ČR předsedala Radě EU naposledy, došlo k pádu vlády a k nástupu úřednického kabinetu. I teď jsme na prahu předsednictví ponořeni do nebývale rozsáhlého korupčního skandálu. Nehrozí nám stejná ostuda?

Já začnu od konce. V době pádu Topolánka smutnil především on a média, nic tak strašného se nestalo. Nakonec to byl právě Topolánek, který začal ideově ničit ODS. Většina členů tehdejší „odeesky“ nesmutnila, vždyť v té vládě bylo tolik „havlistů“, že jejího konce skutečně škoda nebyla.

K dnešnímu skandálu lze říci – ctěme presumpci neviny. STAN je parazit české politiky, všichni to víme. Všechna tato neideologicka, amorfní, jasně politicky nedefinovaná uskupení beru jako velké zlo, a je třeba politiku od nich očistit. Já na toto mám dlouhodobý, neměnný, konzistentní názor. Avšak úniky odposlechů, všechny ty mediální hry, jsou neakceptovatelné; ať se to vyřeší právním způsobem, tak jak má.

Vláda by měla padnout více na základě své naprosté neschopnosti, nikoliv že nějaký náměstek primátora hlavního města Prahy se patrně zbláznil, přestože to jistou vypovídající hodnotu o uskupení STAN nese.

K začátku vaší otázky, jestli nám hrozí ostuda – tak ostuda nám hrozí více s Fialou, než bez něj. Fiala je tragédie a Lipavský či ten další brněnský „profesůrek“, kterému nemohu ani přijít na jméno, to snad nemá cenu ani hodnotit či komentovat.

Velkým tématem českého předsednictví bude bezpochyby boj proti energetické krizi. Jakou cestou se podle vás bude toto řešení pod taktovou české vlády ubírat?

To snad ani nechci predikovat, jak vidíme, vláda tápe. Je příliš svázána s cizími zájmy, takže je příliš opatrná, nerozhodná na to, že by přišla s důstojným a efektivním řešením. Takže počítám, že to bude řešení a la kočkopes, polovičaté a nefunkční.  

Evropští lídři čím dál častěji mluví o tom, že je třeba přijmout radikální kroky, které povedou k odtržení EU ze závislosti na ruské ropě i plynu. Je to podle vás rozumná strategie?

Je i není. Vysvětlím proč. Zde se setkává vícero zájmů, bezpečnostní, ekonomický, sociální. Já mám ve zvyku se oprostit od emocionálního přístupu k Rusku a uvažovat čistě racionálně. Ne oproštěni od Ruska, ale diverzifikace je řešení, ale nikoliv na základě nějaké antagonie, ale protože je to řešení optimální a má být uplatňováno do všech světových stran, Rusko nevyjímaje.

Úplné odstranění obchodu s Ruskem je hloupost; nejenže ve středně časovém horizontu je to logisticky nesplnitelné, tak zase celková závislost na jiném zdroji by byla ekonomicky nevýhodná. Takže oproštění by mělo být částečné, nikoliv úplné, protože celkové oproštěni by pro nás bylo také nevýhodné, tlačilo by to ceny zase nahoru. Pokud se dostaneme k bezpečnosti, diverzifikace nás právě chrání i v této oblasti dostatečně, to konstatuji naprosto suverénně, chraňme se od „zmatkařů“ a dogmatiků kteří v této oblasti udělají více škody než užitku.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.