Dopravní střety s progresivismem na místní úrovni

Velmi zajímavé jednání Komise pro dopravu naší Prahy 8. Dle Karla Poláčka „Bylo nás pět“, takže vzhledem k celkovému počtu členů jsme museli o všem hlasovat jednomyslně. Začali jsme požadavkem na rozšíření chodníku na jednom místě v Čimické ulici. Znám to tam, bydlel jsem tam 14 let, chodník je tam opravdu velmi úzký a rozšířit jej by bylo potřeba. Jednali jsme on-line a přihlásila se jedna místní paní, která je tam jakousi mluvčí místních. Zpočátku mluvila rozumně, ale pak to přišlo. Oslovil je spolek AutoMat, který údajně prosazuje lepší prostředí pro kvalitní život ve městě a podporuje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu i rozumné používání aut. Jak si rozumné používání aut představují vyplývá už z jejich názvu, který se vyvinul ze sloganu „Dáme autům mat“. Ty místním naočkovali myšlenku, že kromě rozšíření chodníku je třeba tam ještě zřídit cyklopruh, protože to místo je součástí cyklostezky. Nevěřil jsem svým uším. V době, kdy jsem tam bydlel jsem v tom místě jet na kole nikoho neviděl. Takže místní šéfka nám povykládala, jak tam bydlí zodpovědní mladí lidé, kteří nechtějí zamořovat životní prostředí, a proto jezdí do práce na kole. Hned se přihlásil jeden aktivistický člen Komise z Praha Sobě – Osmička žije (nebo jak se to jmenuje, nemám potřebu si to pamatovat) a začal vehementně bojovat za cyklopruh. A k původnímu návrhu usnesení o chodníku navrhl připojit ještě nějaký blábol o nutnosti řešit cyklisty. Ostatní rezignovaně pokývali. Protestoval jsem, že se máme zabývat pěšími a ne cyklisty, když po té úžasné „cyklostezce“ mezi mraky aut určitě jezdí pouze pár šílenců. Musím říct, že i radnímu Slabihoudkovi (TOP 09) se debata o cyklistech nezamlouvala, nicméně v následujícím hlasování byl pro „cyklododadek“. Já jsem byl jediný proti, takže navržené usnesení nebylo schváleno. Malé vítězství, ale potěší.

Následující téma jednání se cudně tvářilo jako rozmístění jakýchsi EV ready lamp v oblasti Kobylis. Vtip je v tom, že kromě veřejného osvětlení obsahuje tato lampa i nabíjecí stanici pro elektroauta. A to vlastně šlo. Tedy zrušit u lamp parkovací místa pro auta se spalovacím motorem a narvat tam všude nabíječky s omezeným parkováním pouze pro auta na baterky.  Členové komise (opět s čestnou výjimkou radního Slabihoudka) se začali předhánět v tom, kdo je větší progresivista (opravdu doslovně) a kdo více horuje pro budoucnost, kterou je samozřejmě elektromobilita. Opět jsem byl za svou oblíbenou černou ovci, když jsem řekl že: a) nejsem progresivista, b) elektromobilitu považují za slepou uličku (viz dnešní situace krachujícího impéria VW, c) procento elektroaut v Praze jsou spíš promile, d) chápu, že pár lidí takové auto má a že tedy jsem pro to, aby tam nějaké nabíječky byly, ale maximálně dvě. Pro víc hlasovat nebudu. To se však ostatním zdálo málo, takže jednání předseda přerušil do příštího zasedání Komise v naději, že příště přijde progresivistů víc a jim nebudu kazit radost. Druhé malé vítězství, ale i to potěší. 

Do třetice se jednalo o zřízení semaforu na provizorně zřízeném přechodu v ulici Voctářova v Libni. To je ta ulice, kterou se každé ráno plouží tisíce aut kolem Libeňského zámečku do centra. Po zbourání části Libeňského mostu se dá projít do ulice Zenklova a pak dál na metro Palmovka pouze přes tento provizorní přechod, a to až do doby dokončení výstavby nového Libeňského mostu. Prostě taková dočasnost jako kdysi pobyt sovětských vojsk. Problémem je, že přechod je bez semaforu, takže naprosto zašpuntoval Voctářovu ulici, protože auta musejí dát přednost každému individuálnímu chodci. Proto vzešel podnět od místních, aby byl přechod osazen semaforem, který částečně zamezí totálnímu kolapsu dopravy. Dopravní inženýři s ním vyslovili souhlas. V Komisi se však zvedl stejný aktivista jak u cyklopruhů a poučil nás, že lidé, kteří jdou pěšky, pak určitě použijí hromadnou dopravu a ty musíme preferovat, protože se chovají zodpovědně. Samozřejmě na rozdíl o těch v autech. Moje slovo do pranice bylo o tom, že automobilisté nejsou občané druhé kategorie a že tu nejsme od toho, abychom jim znepříjemňovali život. A že když chodci počkají minut nebo dvě na přechodu a pak bezpečně přejdou na zelenou, přičemž se zlepší i průjezdnost ulice, tak na tom vydělají všichni. Byl jsem oním aktivistou, který nepochopil, že jako zastupitel by měl brát ohled na práva všech, nazván kreaturou. Bohužel zřízení semaforu jsme kvůli němu zatím nedoporučili, ale budeme o něm hlasovat příště, snad ve větším počtu. Takže příště asi prohraju nabíječky, ale myslím, že vyhraju semafor na tomhle místě. Tak na závěr snad remíza.