Aktivní organizace: Praha 13

Kdo jsou neomarxisté

Nedávno jsem dostal od jednoho kamaráda překvapivý dotaz: „Kdo je vlastně ten neomarxista?“ Otázka padla z toho důvodu, že vedle něho jedna taková zfanatizovaná neomarxistka právě seděla a zuřivě diskutovala a nadávala do extrémní pravice každému, kdo s jejími politickými vývody nesouhlasí.

Kdo je tedy tím neomarxistou? A proč jsou neomarxisté dnes spojováni především s Piráty, popřípadě s TOP09, ČSSD nebo některými výhonky „Demobloku“?

Neomarxista je především ignorant hodnot. Nestará se o to, kde se bere bohatství země a prosperita. Je mu jedno, kdo pilně a poctivě pracuje, a to od školních lavic až po podnikání či zaměstnání. Nevadí mu znehodnocování měny, včetně smrtící inflace, protože nebohatne z poctivé a užitečné práce, ale z bezúčelného přílivu peněz do ekonomiky v podobě dotací na zbytečné a mnohdy až absurdně škodlivé projekty. Od stupidních workshopů neziskovek ve školství, přes dotace na propagaci změny pohlaví až po granty na zkoumání toho, že když lidi bolí hlava, tak se jim hůř dívá na televizi. Jeho největším strašákem je deflace, protože pak by nebyly peníze na jeho nesmyslnou obživu. Má rád vysoké zdanění obyvatelstva a velké přerozdělování finančních zdrojů, sebraných těm, kteří se na ně nadřeli. Když je krize, nevadí mu, že laserové tiskárny tisknou stohy ničím nekrytých peněz a že banky poskytují úvěry kryté pouze virtuálně, aniž by měly tolik peněz v hotovosti. Když tak se přece natisknou nové peníze a bankám se rozdají, jako to udělal Západ v roce 2008. Co na tom, že část hrubého domácího produktu, která se týká reálně vytvořených a konzumovatelných hodnot, klesá, zatímco celkový objem hrubého domácího produktu roste. Vždyť ono se to zboží vždycky nakonec odněkud doveze. Deficit platební bilance, astronomický státní dluh ani čím dál výraznější kolaps trhu pracovních sil ho netrápí. On stejně nikdy doopravdy pracovat nebude.

Je to tedy také parazit.

Neomarxista miluje průměr a nesnáší všechno, co nějak vyčuhuje. Proto popírá existenci všeho hloupého, ošklivého a neschopného, zakazuje o tom mluvit a vytváří politickou korektnost. Potírá také všechno nadprůměrně, krásné a schopné, neboť je posedlý absolutní rovností a nesnese, aby měl někdo z důvodu větší píle či schopností lepší podmínky než kdokoliv jiný.

Je tedy také nekompromisním cenzorem názorů druhých a zarputilý rovnostář. Demokracii by nejradši nahradil diktaturou lidských práv, v níž by i vrah měl tolik práv, že by mu nehrozil téměř žádný postih a vždy by, na rozdíl od svých obětí, dostal další a další šanci. Ve srovnání s klasickým komunistou nebo marxistou předlistopadového typu tyto vlastnosti nechce realizovat jen v ekonomické rovině, nýbrž úplně všude, včetně lidské sexuality. Společně s předlistopadovým režimem je však slepý vůči faktu, že v takovém systému zmizí jakákoliv motivace k tomu něco užitečného dokázat a společnost začne časem rezavět a degenerovat.

Kromě toho je internacionální. Představuje kosmopolitní osobu bez rodinných, spolkových, regionálních či národních kořenů, která zbožňuje globalizaci a nenávidí slova jako národ nebo hranice. EU, OSN, WHO, MMF a všechny ostatní mezinárodní organizace vystupující proti národním zájmům jsou mu tím, čím bývala komunistům Komunistická internacionála. Miluje kulturní pestrost a věří, že i ta nejlínější, nejtupější a nejdivočejší bytost se může stát vysoce kvalitní a žádanou pracovní silou.

Odpověď na otázku v úvodu tedy zní: „Je to ignorant hodnot, parazit, cenzor, rovnostářský diktátor lidských práv, multikulturní fanatik a nepřítel národa a všech, kteří jsou v něčem nadprůměrní. Je to miláček všech podprůměrných, líných, neschopných a abnormálně se chovajících individuí, včetně asociálů a těžkých kriminálníků.“

Až se někdo zase bude ptát, kdo je vlastně ten neomarxista, bude nejlepší, když si přečte tento článek.

 

Kalendář