Mír bude. Ale o kolik toho Ukrajina přijde… Podplukovník Kaprál tuší

Válka na Ukrajině nakonec skončí mírovou smlouvou, otázkou zůstává, o jak velké území Ukrajina přijde. Myslí si to Vojtěch Kaprál, účastník několika zahraničních operací a podplukovník Speciálních sil Armády ČR ve výslužbě. „Prezident Putin byl označen za válečníka. To znamená, že pro dosažení svých cílů je ochoten obětovat jakékoli materiální i lidské zdroje. Otázkou jen zůstává, jaké tyto zdroje k dispozici má v poměru sil Ukrajiny,“ říká v rozhovoru Kaprál, který se domnívá, že se Západu podařilo zásadně posílit ozbrojené síly Ukrajiny jak materiálně, tak i výcvikem jejich personálu.

Jak z vojenského hlediska hodnotíte aktuální vývoj válečného konfliktu na Ukrajině? Vzdalo podle vás Rusko dobití celé Ukrajiny a opravdu se soustředilo na, jak tvrdí, osvobození separatistických republik? 

Podle informací z médií a požadavků prezidenta Zelenského můžeme soudit, že ukrajinské ozbrojené složky na Donbase vpřed nepostupují. Myslím si, že Ruská federace o dobytí Ukrajiny v zásadě nikdy nešlo. Prvotním plánem byla změna současného prozápadního režimu na proruský. Tento plán by byl rychlý a stál by Ruskou federaci nejméně válečného úsilí. Avšak tento plán, jak už víme z prvních dnů válečného konfliktu, nebylo možno díky připravenosti ukrajinských ozbrojených složek uskutečnit. Po selhání původního plánu na Ukrajině dochází k nasazení těžších zbraní, v poslední době zejména dělostřelectva. Tady má Ruská federace očividně navrch, v některých zdrojích se uvádí až desetkrát. A to je důvodem převahy Ruské federace na Donbase. Před 24. únorem 2022 málokdo předpokládal, že Ruská federace tento válečný konflikt rozpoutá. Logické se po uznání Luhanské a Doněcké republiky zdálo, že dojde ze strany Ruské federace k vojenské podpoře pro udržení jimi ovládaného území. V současné době po čtyřech měsících tohoto konfliktu a také podle toho, kde Ruská federace soustředí své úsilí, se jeví jako cíle ovládnout původní území Luhanska a Doněcka, dále ovládnout jižní část Ukrajiny tak, aby byl Ukrajině zamezen přístup k Černému moři.

Podle některých komentátorů ruské armádě dochází vojenské síly, dokonce prezident Putin naznačil ve veřejných projevech nutnost povolat posily a další zbraně. Nepřekvapuje vás to? 

Nepřekvapuje. Jak jsme mohli zaznamenat od různých komentátorů, prezident Putin byl označen za válečníka. To znamená, že pro dosažení svých cílů je ochoten obětovat jakékoli materiální i lidské zdroje. Otázkou jen zůstává, jaké tyto zdroje k dispozici má v poměru sil Ukrajiny. V médiích jsme mohli zaznamenat, že ukrajinské ozbrojené síly denně přicházejí o tisíc vojáků, z toho cca 20 % je smrtelně zraněno. Pokud tyto ztráty budou pokračovat, měli bychom si položit otázku jaké vojensky nasaditelné lidské zdroje má Ukrajina. 

Mnozí mluví o tom, že za dosavadním vojenským úspěchem Ukrajiny je především vojenská pomoc Západu, jak materiální, tak taktická. Jste stejného názoru? 

Ano, mám stejný názor. Západu se podařilo zásadně posílit ozbrojené síly Ukrajiny jak materiálně, tak i výcvikem jejich personálu. Některé zdroje uvádějí, že za posledních osm let probíhal výcvik ukrajinských ozbrojených sil pomocí západních vojenských instruktorů. Uvádí se, že tito instruktoři dokázali vycvičit až 10 000 příslušníků ozbrojených sil ročně. V této souvislosti bych rád připomenul, že zbraně, které Západ na Ukrajinu poslal, bude nutno nahradit, a to nás bude stát nemalé finanční prostředky. 

Na druhou stranu se čím dál tím častěji mluví o tom, že právě vojenské zásobování Ukrajiny prodlužuje válečný konflikt. Měl by podle vás někdy Západ říct „dost“ dodávkám vojenské pomoci? 

Na tuto otázku jsou dva různé pohledy. Jeden z pohledů je ten, že pokud by Západ zbraně Ukrajině nedodával, tak by vojska Ruské federace dnes bojovala někde na Slovensku s vojsky NATO. Já osobně nepředpokládám, že by prezident Ruské federace chtěl rozpoutat 3. světovou válku. Druhý je takový, že dodávky zbraní by měly přestat, a tím by se celý konflikt ukončil. K tomu zatím Západ nedospěl a uvidíme, jak dlouho bude Ukrajinu podporovat.

Jak může podle vás válka skončit? Opravu je zde naděje, že Ukrajina vytlačí ruskou armádu z celého svého území a Moskva dá Kyjevu pokoj?

Tato válka nakonec skončí mírovou smlouvou, otázkou zůstává, o jak velké území Ukrajina přijde. Je třeba připomenout, že celistvost Ukrajiny mohla být zachována v případě, že se Ukrajina stane neutrální zemí. 

S válkou jsou spojené vážné ekonomické problémy i nezpochybnitelná energetická krize. Jak dlouho podle vás může svět tento válečný konflikt ještě ustát, aby nedošlo k vážnému ekonomickému kolapsu?

Tato otázka je přednostně určena pro ekonoma, ale přesto se pokusím odpovědět. Faktem je, že plyn a ropa z Ruské federace zatím do Evropy proudí. Ty státy, které uzavřely dlouhodobou smlouvu s Ruskou federací na plyn a ropu, zatím žádné ekonomické problémy díky ceně uvedených surovin nezaznamenaly. Specifický problém máme my v České republice. Dlouhodobou smlouvu na plyn, díky zprivatizování našeho plynárenství společností RWE, Česká republika nemá, respektive tu, co měla, tak o ni privatizací přišla. Proto dnes nakupujeme drahý plyn na burze v Německu. Řešením by bylo uzavřít novou dlouhodobou smlouvu s Ruskou federací. Další možnost se u plynu jeví připojením se ke dlouhodobé smlouvě, kterou má Maďarsko s Ruskou federací, a výměnou nabídnout Maďarsku naši nadprodukci elektrické energie.  V případě elektrické energie je nezbytné odejít z burzy v Lipsku, kde celou naši produkci elektrické energie prodáváme a následně ji do ČR za násobné ceny kupujeme zpět. Pokud vláda nezajistí firmám i lidem v ČR plyn a elektrickou energii za dostupné (konkurence schopné) ceny, bude to pro náš průmysl i občany ČR katastrofa. U ropy, respektive u benzínu a nafty, je tento problém podstatně hlubší. Zprivatizování českých rafinerií vedlo k tomu, že vlastníkem je dnes zahraniční státní společnost polský PKN Orlen a cena ropy na světových trzích pro naše pumpaře nehraje zásadní roli, jelikož cena paliv v ČR se řídí cenami na burze v Rotterdamu.  

Nejde jen o peníze, ale také o hladomor v rozvojových zemích, protože Ukrajina je světovou obilnicí. Pokud se nepodaří odblokovat ukrajinské přístavy a zemědělství, nehrozí podle vás daleko hlubší humanitární krize?  

V případě, že se nepodaří Ukrajině obilí do zmiňovaných zemí vyvézt a další světoví pěstitelé obilí nebudou schopni nahradit ukrajinské dodávky, tak bezpochyby hrozí potravinová krize v zemích třetího světa. Co se týká ukrajinský přístavů, tak se nacházíme v patové situaci. Putin prohlásil, že ukrajinským lodím s obilím nebude bránit a že zabezpečí volný průjezd. Také zmínil, že si Ukrajinci zaminovali přístavy, a to je ten důvod proč jejich obchodní lodě s obilím nemohou vyplout. A Ukrajinci přístavy odminovat nechtějí, protože se obávají invaze Ruské federace na tyto přístavy.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.